zahlavi06.jpg
logo08 kopie1-maličký.png
Tady nejsou vtipy.

Tohle je egomasírující stránka s amatérskými filmy a literaturou Rosany Zvelebilové.

Pro vtipy táhněte zpátky na Facebook!
facebookcom01.png

Bedny - Ukázky z textu

Došel až ke mně. Ve světle pouliční lampy se zaleskly jeho šedivý vlasy a tenký brejle. A taky břitva, kterou vytáhl z kapsy a rozevřel.

„No ne, Bajer! Že by se tenhle lenoch k něčemu bez remcání odhodlal?“ rejpnul jsem do něj.

„Podříznu vás jako sviňu!“
02-1-16-malyjpg.jpg
Představil jsem si, jak do těch zvratek u popelnic poteče proudem moje krev a pak do toho všeho sebou plácnu.
„Oukej,“ pokrčil jsem rameny. Byl jsem trochu zklamanej, že nezdechnu moc epicky, ale vzhledem k tomu, jak mi bylo blbě z chlastu, by mi prokázal službu.

Jen jsem ho nasral ještě víc. Byl by to i udělal, ale zarazil ho kolega: „Vole, neblbněte, necelej měsíc vydržíte, ne?!“ 

„A kolik lidí tenhle zmetek ještě pokosí? Měl jsem to udělat hned, jak oddělal Klementa. Byl to dobrej chlap, nezasloužil si to.“

Do diskusního kroužku se k tématu „sejmout či nesejmout šéfa u popelnic za strip-clubem“ přidal další: „Pane Bajere, vykašlete se na to. Co by na to řekli Čističi?“

Bajer byl neoblomný, čapl mě pod bradou a přiložil mi břitvu na krk. „Čističi ať si políbí…“
Lustig s Dostálem ho akorát přivádějí. Spíš ho táhnou jako hadrového panáka a podle jeho kašle mi je jasný, že to hlídači nejdřív zkoušeli „po dobrém“, tedy elektřinou. Mnu si ruce nervozitou a on jenom drze pohodí hlavou, když mě uvidí. Stisknu tlačítko pěkného kovového výtahu.

Ožije. „Trochu laciný, nemyslíte?“ snaží se tvářit, jak je v pohodě, ale tuším, že ho jímá nepředstavitelná hrůza.

Výtah cinkne.

Vtom jako by do něj uhodil blesk. Začne sebou mrskat, v jeho očích je vidět strach a chytá se rámů výtahových dveří.

„Přesně takhle cpu kočku do přepravky, když někam jedeme,“ utrousím škodolibě.
 
Musíme zavolat záchranku,“ blekotal Jakub, když si všiml sípajícího chlapa u mejch nohou, kterýmu z hrudníku trčel nůž. 

„Není tu signál, do prdele!“ kňučela Kateřina s mobilem v ruce.

 
01-97-112-maly.jpg
„Jestli okamžitě nezavoláme pomoc, tak ten chlap umře!“

„A jak to chceš jako udělat?! Poslat poštovního holuba?“

František se nad absurdní situací pousmál: „šest studentů medicíny v akci!“

„Já to vyřeším, záchranka nebude potřeba. Klid,“ utěšil jsem je. Posvítili na mě baterkami a mysleli si, že začnu s nějakou resuscitací, nebo co. Místo toho jsem raněnýmu vytáhl kudlu z hrudníku, napřáhl se a vší silou mu ji vrazil do srdce. „A je to!“ opucoval jsem z nože svoje otisky kapesníkem a postavil se.

Ještě chvíli na mě šokovaně zírali a pak začala Linda svým vysokým hlasem křičet. „On ho zabil, pane bože, on ho zabil!“

 
15-bar-maly.jpg
Uvědomil jsem si, že i nohy mám pevně svázaný a přichycený k očku v zemi. Zaposlouchal jsem se do zvuků venku. Vlaky? Jsou to vlaky! To jsem někde na nádraží? Jasně, jsem ve vagonu, došlo mi a překvapilo mě, jak mi mozek funguje pomalu.

Do kuželu světla se postavil chlápek v kožený bundě.

„Dobrej den,“ pozdravil jsem slušně.

„Pro vás moc dobrý nebude,“ zamával pistolí.
 
„To nevadí,“ odfrknul jsem.

Přišel blíž a prohlížel si mě. A já si mohl prohlídnout jeho. Byl mi trochu povědomej. Vlasy měl ulízaný dozadu a mohlo mu být přes čtyřicet. Jo a má HK Mark 23 s tlumičem, je normální? Takovou velkou krávu se sebou tahá na vražděníčko? Kam to proboha schovává, když jde na akci?

On nečekal tak klidnou reakci. „Pochopil jste, že se vás chystám usmrtit?“

„Ovšem.“

„Nebudete mi nabízet peníze, nebo vyhrožovat, nebo tak něco?“

„A pomůže to?“

„Rozhodně ne,“ pořád nechápal, že jsem tak v pohodě. „Víte, obvykle odvádím rychlou a čistou práci, pic, pic!“ naznačil pistolí s tlumičem, jak hbitě střílí do srdce a do hlavy, „nerad se s cílem vybavuju. Vždycky prosí a slibuje a na já to nemám nervy.“

Proč to natahuje? „Tak dělejte, co máte, ne?“

 „Inu, ale ve vašem případě jsem dostal příplatek, abych si s vámi popovídal, než vás zabiju. Normálně bych to nepřijal, ale když klient řekl, že se jedná o vás? Páni! To jsem nemohl odmítnout! Jste ikona!“

„To mě těší,“ fakt mě to těšilo. „Hele, a neznáme se odněkud?“

Zavrtěl hlavou. „Jinak v novinách mně přezdívají Komár.“

„Pecka! Bude mi ctí zemřít vaší rukou.“ Vzpomněl jsem si, že se jeho podobizna se občas objevila v novinách v souvislosti s nějakým natáčením. „No jó, že vy jste filmař?“

„Ano. V civilu jsem scénárista. Je to docela praktické. Lidé myslí, že po nocích píšu skripty, a nikoho nenapadne, že mám takový skvělý job.“

„To je hustý…“ žasl jsem. Dobrej úlet! Filmovej scénárista, kterej jako hobby vraždí na objednávku… Navíc tohle obnáší nejen přijít a někoho sejmout, ale i tejdny příprav, sledování a plánování. Na to bych neměl nervy.
 
Poručík Adámek se chvástal: „No, džyž jsem zaslech, že se něco semlelo TADY, tak sem prostě musel přijet!“ Zastavil se u mrtvoly a veledůležitě se rozhlídnul: „Víme, gdo ho zabil?“

„Já,“ pracně jsem zvedl ztěžklou ruku.

„No to mě posér!“ konečně si mě někdo všiml. Tak asi ještě nejsem mrtvej. „Vy se dobrovolně přiznáváte k vraždě?!“ zaradoval se a chytl policejní fotografku, která poletovala kolem: „pocem, vyfoť mi ho! To si v kanclu zarámuju!“

„Trochu soudnosti, poručíku. Já tu umírám,“ zamručel jsem. Ale stejně mě vyblejskla.

Přidřepl si ke mně: „No kruci. Gdo mě bude živit, džyž zkapete?“

„Freml to po mě převezme…“ začal jsem a pak se na něj zamračil: „Sakra! To jste byl vždycky takovej cynik?“

„Asi.“

„Teď to bude nechutný,“ varoval jsem ho a vyzvracel vedle sebe snad půl litru krve. Pak jsem do toho sebou plácnul, protože už jsem neměl sílu ani sedět. „Do hajzlu.“

„Pěkný poslední slova.“

„Naserte si.“

„To zte to vylepšil.“ Adámkův protivnej hlas bylo poslední, co jsem slyšel. Tak nějak v dálce a ve tmě.

 
„Vy se v drogách hodně vyznáte, že?“ Ondřejka se posadí ke stolku a nalistuje prázdnou stranu v zápisníku.

„Né asi! Vedu drogovej monopol ve statisícovým městě, mám pod palcem všechny vařiče, dealery, distributory i odvykací centra, ale o smahnu asi nic nevím!“ odpovím sarkasticky.
05-01-maly.jpg
„Co všechno jste bral?“

„Nic.“

„Správný kuchař svoje jídlo ochutnává.“

„Majitel podniku nemusí,“ utřu ho.

Trpělivě mě sleduje a mlčí, nejspíš čeká na odpověď a už mi zase začíná lézt na nervy.

„Dobře. Chcete abych vám něco pověděl? Fajn. Ale taky pro to musíte něco udělat.“

Chvíli přemejšlí a pak vezme ovladač do ruky.

„Pfff! To vám tak pomůže!“ posmívám se mu, i když se krčím a připravuju na ránu „budu tady kašlat několik minut a neřeknu nic, ani kdybych chtěl.“

Uzná, že mám pravdu a položí ho zpátky na stůl. Vážně jsem zvědavej, co vymyslí. Třeba se konečně přesuneme k mučeníčku.
„Teď už se z toho nevykroutíš, hajzle!“ zakřičel Mudrák a vrhnul se na mě s nožem.

Reflexivně jsem ho praštil do ohryzku. Tyhle pohyby mám naučený z Krav maga a kdybych nad tím měl čas trochu přemejšlet, určitě bych ho uzemnil nějak jinak.

Sesunul se, svíjel se na zemi a vykašlával krev. Mudráková si k němu klekla a začala hystericky brečet. Vypadalo to jako z nějaký telenovely.

„Kruci, do pár minut bude tuhej,“ konstatoval jsem suše.

„Tak dělejte něco!“ křičela.

„Hele, asi v klidu, je to přiměřená sebeobrana, měl nůž…“, zmínil Zdeněk.

„Jasně, teď se mi hodí, aby se mi tu šťourali poldové.“

„Tak pomozte mu!“ brečela.

„Oukej,“ odpověděl jsem, „jděte trochu na stranu.“

Uhnula a na pár sekund zmlkla, jak byla napjatá.

„Dívejte se támhle,“ ukázal jsem na roh skladu a sotva se otočila, zlomil jsem mu vaz. Dokonce bylo slyšet prasknutí.
 
Titulka-Bedny-10_upraveno-mini.jpg
03.png
05-65-80-maly.jpg
02.png
Nehledejte v tom význam, jenom jsem dala do zápatí random obrázky.
Titulka-Bedny-10_upraveno-mini.jpg
11.jpg
potvrzeni0320172-01.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one